Historie jedné cesty
Jízdenku mám koupenou a ve čtvrtek 5.3.vstávám tak, abych byla v 11.30 na nádraží. Odjíždím v 11.48 a předpokládám,že pojedeme včas. Za těch pár let, co tímhle vlakem jezdím, jsme z výchozí stanice vyjeli se zpožděním jenom jednou. A to asi ani nebyla chyba Regiojetu...stejně mám na hlaváku v Praze vždycky pocit, že jsou vlaky téhle společnosti narušitelé. Jako když nepatří do tohohle království ČD. Informace o nástupišti vždy u tohoto vlaku problikne na informačním panelu jako poslední...ale asi se jedná pouze o moji paranoiu.
A už jsem ve vlaku. V kupé pro 6 cestujících. Tak kohopak tu máme? U okna proti směru jízdy mladou, sympatickou studentku. Evidentně jezdí často. Podle přízvuku z Moravy. Když si objednává sushi, zdůrazňuje čerstvost...asi blbá zkušenost z minulosti.
Vedle Studentky sedí paní Kulomet. Nemluví...slova z ní vystřelují jako z kulometu. Při usazování ještě na nádraží mi loktem atakovala hlavu, Studentce vytrhla z ruky kufr a sama ho rvala do úložného prostoru. Určitě není zlá, ale hodně svérázná a tak trošku samorost. Na obsluhu vlaku štěká svá přání jednoslovně a slovíčka prosím nebo děkuji prostě nezná. Je mi tím hrozně nepříjemná a nevydržela bych s ní v jedné místnosti ani den.
Poslední místo v řadě proti směru jízdy mám já.
Proti mě sedí Důchodkyně. Všimla jsem si té paní už na nádraží. Nastupovala přede mnou a měla takové ty typické nohy starší dámy, která v životě hodně chodila a neváží zrovna padesát kilo. Prostě léty vypěstované nohy do O. A nemluví. To jsem zjistila až v kupé. Nejdřív to vypadalo, že je hluchá a němá...když jí obsluha podávala vodu, kterou tady dostává v ceně jízdenky, Důchodkyně se na slečnu usmívala, ale ani nenatáhla ruku, aby si vodu vzala. Lehce překvapená slečna položila vodu na stůl a nějaké poděkování ani nečekala. A dobře udělala. Stejně se nedočkala. Důchodkyně si pak na kávu chtěla vytáhnout odkládací desku, která je u sedadel do chodbičky. Viděla to u mě, ale nešlo jí to. Psala jsem tenhle blog, ale periferně jsen jí samozřejmě viděla. Čekala jsem, že se mě zeptá. Nezeptala. Počkala až zvednu oči a vyštěkla:Jak se to dělá? Žádné oslovení, žádná prosba. Ach jo, jak důverně tohle dotazování znám z práce. A drazí rodiče a všichni z věkové kategorie 60 víc...odpusťte mi, určitě nejste všichni stejní, ale neschopnost požádat někoho mladšího o cokoliv, tak to je vážně vaše specialita.
Vedle důchodkyně sedí Švejk. Mladý kluk s vizáží Švejka. Dobrácká tvář s růžovými tvářičkami, krátké kudrnaté blonďaté vlasy a postava pořízka. Sotva jsme vyjeli z Prahy, prosil obsluhu o nějaký prášek na bolest zad...prý ho přepadají nárazové, píchavé bolesti zad. Tohle už bylo pro celé kupé. Kelímek smetený ze stolu..taky pro celé kupé. Ten kluk je roztomile neohrabaný,baví mě.
V Pardubicích přece jenom přistoupil cestující na poslední volné místo. Mladý kluk a průšvih...nemám pro něj přezdívku. Působí příliš normálně. Mluví normálně. Chová se normálně. Teď si objednává sushi a chce si vybrat ze dvou druhů, ale v tomhle vlaku mají už pouze jeden druh. Tento malý omyl pobavil i toho kluka a zasmál se sám sobě. Usmála jsem se taky a zvědavě na něj koukám...a on na mě. Usmáli jsme se na sebe tak, jak se usmívají dva staří známí, kteří vědí. A už mám přezdívku...Sympaťák.
S cestujícími asi nic zajímavého neproběhne, tak se zkouším mrknout na zábavný portál Regiojetu. Třeba nějaký film by mi mohl zpříjemnit cestu. Wifi maká, ale děsně pomalu. A film se ani nespustil. Vladtně se mi ještě nikdy během cesty nepovedlo zkouknout celý film. Buď wifi nemaká vůbec nebo se seká a padá. Vzdávám to i tentokrát a budu si raději číst...
Jak to tak vypadá, bude tahle cesta obvyklá a obyčejná bez neobyčejných zážitků.
Dám si kafčo, dočtu knihu Lovci hlav a budu se těšit na víkend s rodinkou. Tam doma u rodičů nuda nehrozí.......
Michaela Kubná
Já, já, já...jenom já
Mám se ráda. Mám se hodně ráda a myslím si, že je to naprosto normální. Vlastně ne normální, je to základní podmínka k tomu, abych mohla mít ráda i někoho jiného. Základní podmínka k tomu, abych mohla mít ráda lidi okolo sebe, abych mohla mít ráda lidi obecně. Bez lásky a úcty k sobě, nedokážu cítít lásku a úctu ke společnosti okolo sebe. Konec kostrbaté filozofie, vysvětlím to....
Michaela Kubná
Moje divadelní začátky....a konce
V době, kdy jsem navštěvovala základní školu, se každý rok organizovaly tzv. akademie. Byl to soubor představení žáků školy pro rodiče,babičky a dědečky. Každý ročník si nacvičil nějaké představení nebo hru a s tím jsme pak vystupovali. Byla jsem mezi "vybranými" jedinci každý rok, ale dva ročníky mi obzvlášť uvízly v paměti....
Michaela Kubná
Z pasáčka krav vzornou pionýrkou
Jen co jsem opustila školku a období pasení krav, čekala mě jiná "kariéra". Kariéra vzorné pionýrky. Ne ideově. V době, kdy jsem začala chodit do školy, neexistovaly jiné zájmové kroužky než ty pod hlavičkou SSM a potažmo pionýra. Chodila jsem tam taky a (nekamenujte mě) měla jsem to ráda...
Michaela Kubná
Jak jsem se stala pasáčkem krávy
Ačkoliv jsem typické venkovské dítě, k drůbeži mám vztah hodně chladný. Samozřejmě ne k té na talíři. To se máme hodně rádi, jenom se obávám, že je to vztah naprosto a úplně jednostranný. Ale živá drůbež me neoslovuje. Slepice považuji za naprosto tupé bytosti. Chodím k nim dodnes kouřit a jejich prázdné oči upírané na mou ruku s cigaretou, mě fakt iritují. Krocanů a krůt se bojím, před husama utíkám a kachny jsou mi lhostejné.
Michaela Kubná
Mám podezření, že si naši se mnou nevěděli rady
Teda jako s tím, že jsem holka. Celé těhotenství si mysleli, že jsem kluk a už dva kluky měli. Oba bráchové se narodili v dubnu a já v říjnu. Takže najednou byl s nimi tvor z úplně jiné planety. A oni zmateni. Peněz moc neměli, takže jsem všechno dědila po bratrech....překlad: oblíkali mě jako kluka. Stříhali mě jako kluka. Kamarády jsem dědila taky po bratrech a zase to byli kluci. Rostla jsem jako kluk s náušnicema, které už dnes nenosím. Ani ty, co mi dali po narození, ani žádné jiné.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...