Brazílie den III. Okradená
I další den jsme po probuzení zjistily, že je zataženo (během celého pobytu se situace opakovala – dopoledne teplo, ale pod mrakem, občas i sprchlo, odpoledne nádherně jasno). Vyrazily jsme tedy opět objevovat krásy okolí. Vycházka to byla ale velmi krátká. Ve všech průvodcích, každý delegát, prostě všichni co alespoň malinko tuší, jaká sociální situace v Brazílii je, vás upozorní, že nemáte provokovat místní obyvatele tím, že chodíte ověšeni různými šperky, v ruce taháte značkovou digitální kameru nebo fotoaparát. Já si říkala, co se mi může stát! Foťák mám obyčejný a jediné dvě věci, které nosím jako šperky, jsou celkem obyčejné, ale mám k nim speciální vztah – zlatý řetízek s křížkem jsem dostala k osmnáctým narozeninám a zlaté náušnice jsem si nechala udělat z náušnic mojí babičky. Nosím je odjakživa a v Brazílii jsem je nehodlala odložit. A tak jsme šly po jedné z hlavních tříd a koukaly po okolí. Okolo nás chodili jiní turisté nebo Brazilci. Když se blížil mladík poněkud tmavší pleti, zůstala jsem samozřejmě úplně klidná. Ve chvíli, kdy jsem se s ním na chodníku míjela, najednou natáhl ruku a ucítila jsem řezavou bolest na krku. Během vteřiny bolest zmizela a mladík rychlostí blesku přeběhl na protější stranu ulice a v klidu si vykračoval dál. Sáhla jsem si na krk a zjistila, co se stalo...strhl mi můj zlatý řetízek a utekl. Ani se nenamáhal zmizet někam dál, byl si naprosto jistý, že neudělám vůbec nic. Běžet za ním nemělo smysl a volat policii už vůbec ne. Otočily jsme se a vrátily na hotel chytřejší o další zkušenost a chudší o můj řetízek. Náušnice šly okamžitě také dolů a opět jsem si je nasadila až na letišti při odletu domů. Odpoledne jsme strávily u hotelového bazénu a tam jsme zjistily, že naše ztráty jsou opravdu zanedbatelné...další partička z Čech na tom byla o poznání hůř. Včera večer si vyrazili za zábavou a malinko to přehnali s alkoholem. Pod jeho vlivem si mysleli, že jsou naprosto nezranitelní a vyrazili na noční koupel na městskou pláž. Všechny věci, včetně dokladů, foťáků, kamer a oblečení nechali ležet na pláži a vyrazili se okoupat. Zkrátka a dobře..do hotelu se vraceli pouze v prádle a dnes ráno jim volal někdo, kdo jim nabízel vrácení všech věcí, ale za nehoráznou sumu. Nakonec se s tím někým domluvili pouze na vrácení dokladů za nějaké celkem rozumné peníze, ale kolik to bylo, to nemám tušení...
Michaela Kubná
Já, já, já...jenom já
Mám se ráda. Mám se hodně ráda a myslím si, že je to naprosto normální. Vlastně ne normální, je to základní podmínka k tomu, abych mohla mít ráda i někoho jiného. Základní podmínka k tomu, abych mohla mít ráda lidi okolo sebe, abych mohla mít ráda lidi obecně. Bez lásky a úcty k sobě, nedokážu cítít lásku a úctu ke společnosti okolo sebe. Konec kostrbaté filozofie, vysvětlím to....
Michaela Kubná
Historie jedné cesty
Poslední cesta k rodičům...to už je dávno. Na vánoce,takže vlastně v loňském roce. Je na čase vyrazit znovu. Jezdívám Žlutým a ani tentokrát nemám důvod své zvyky měnit. Při mé práci, kdy si do poslední chvíle nejsem jistá, zda do vlaku v naplánovanou dobu nastoupím, je víc než báječná věc, možnost stornovat jízdenku 15 min před odjezdem a to bezplatně. Jedu Žlutým.....
Michaela Kubná
Moje divadelní začátky....a konce
V době, kdy jsem navštěvovala základní školu, se každý rok organizovaly tzv. akademie. Byl to soubor představení žáků školy pro rodiče,babičky a dědečky. Každý ročník si nacvičil nějaké představení nebo hru a s tím jsme pak vystupovali. Byla jsem mezi "vybranými" jedinci každý rok, ale dva ročníky mi obzvlášť uvízly v paměti....
Michaela Kubná
Z pasáčka krav vzornou pionýrkou
Jen co jsem opustila školku a období pasení krav, čekala mě jiná "kariéra". Kariéra vzorné pionýrky. Ne ideově. V době, kdy jsem začala chodit do školy, neexistovaly jiné zájmové kroužky než ty pod hlavičkou SSM a potažmo pionýra. Chodila jsem tam taky a (nekamenujte mě) měla jsem to ráda...
Michaela Kubná
Jak jsem se stala pasáčkem krávy
Ačkoliv jsem typické venkovské dítě, k drůbeži mám vztah hodně chladný. Samozřejmě ne k té na talíři. To se máme hodně rádi, jenom se obávám, že je to vztah naprosto a úplně jednostranný. Ale živá drůbež me neoslovuje. Slepice považuji za naprosto tupé bytosti. Chodím k nim dodnes kouřit a jejich prázdné oči upírané na mou ruku s cigaretou, mě fakt iritují. Krocanů a krůt se bojím, před husama utíkám a kachny jsou mi lhostejné.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Střet vlaku s člověkem zastavil provoz na trati mezi Olomoucí a Prostějovem
Na trati mezi Olomoucí a Prostějovem srazil po sobotním poledni vlak člověka. Provoz na trati mezi...
Střelec na Fica jde do vazby. Premiérův stav se lepší, převoz ještě není možný
Slovenský premiér Robert Fico, kterého ve středu postřelil atentátník, je ve stabilizovaném, ale...
Klimatičtí aktivisté ochromili letiště v Mnichově, vybrali si rušné svátky
Letiště v Mnichově dnes ráno dočasně přerušilo provoz v důsledku protestu klimatických aktivistů z...
Alpský hotýlek centrem špionáže? Číňané měli výhled na základnu pro F-35
Švýcarský hotel Rössli ve vesnici Unterbach se v posledních letech stal tématem hovorů členů...
Inspektor/ka – oblast vigilance zdravotnických prostředků
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha