Brazílie den XV. Buďte ráda, že v tomhle letadle funguje aspoň něco

A je konec. Skvělá dovolená v Brazílii skončila a my už máme před sebou posledních pár hodin v této úžasně zajímavé zemi. Teď už jenom doplatit služby, kterých jsme v hotelu využívaly nad rámec rezervovaného servisu, zabalit kufry a hlavně do nich narvat všechny suvenýry, nové boty a módní výstřelky, kterým jsme prostě nedokázaly odolat. Jenom doufáme, že naše zavazadla nepřekročí váhový limit:)

Dopoledne jsme si ještě užívaly bazénu, pak koupel, balení a ve 14 hod transfer na letiště. Odlétaly jsme v 18.25. Bohužel jsme dorazily pozdě k odbavení, takže na nás zbyla místa v předposlední řadě letadla – těsně u toalet. Za námi seděla partička mladých, kteří strávili část dovolené v pralese. Z jejich zážitků jsme se dozvěděly, že se vrací bez svého otce. Ten zůstal v brazilské nemocnici, protože ho v džungli uštknul had. Jedovatý had, ale naštěstí se ho podařilo včas dopravit do nemocnice, kde mu okamžitě aplikovali protijed. Cesty domů zatím není ale schopný. Když jsem se usídlila na svém místě, zjistila jsem, že mi nefungují sluchátka ani nehraje monitor televize v řadě přede mnou. Nejsem závislá na moderní technice, ale ten dlouhý let před námi…uvítala bych rozptýlení. Velice slušně jsem se zeptala letušky Travel Servisu, jestli s tím může něco udělat. Odpověděla mi, že mám být ráda, že funguje alespoň něco. Byla fakt „dobře naladěná a milá“ . Zmlkla jsem a těšila se na „příjemnou“ cestu. Po startu nás na obloze přivítaly dost silné turbulence a v uličce před námi se objevila další komplikace tohoto letu – byla tam ona dáma s milence. Její domácí krize evidentně dosahovala obrovských měřítek, protože ačkoliv ji její milenec neustále uklidňoval poněkud odvážnými doteky, ona dáma stále držela v ruce zapnutý mobilní telefon a psala smsky jako zběsilá. Nenechala toho ani během startu. V letadle strach nemám….jestli letadlo spadne, nic nenadělám a budu to mít rychle za sebou, ale že by k tomu pádu musel někdo napomáhat zapnutým mobilem, který může negativně ovlivňovat řízení opravdu citlivých letecký přístrojů, tak to si vážně nemyslím. Nemyslel si to ani palubní personál, nemysleli si to ani ostatní spolucestující a po všech marných domlouvacích pokusech, si to nemyslel ani druhý pilot, který k dámě přišel z pilotní kabiny. Chvíli jí něco tiše vysvětloval, pak se natáhla jeho ruka a mobilní telefon milé dámy zmizel v jeho dlani a on v kokpitu. Pak už byl let celkem klidný. Letěli jsme v noci, takže se dalo dobře spát. Přestávka na Tenerife proběhla stejně jako při letu do Brazílie – obklopili jsme opět odpadkové koše a kouřili seč naše plíce stačily. Přistání v Praze proběhlo bez problémů v 11.30 našeho středoevropského času. Co závěrem? Dovolená to byla báječná, ale rozhodně jsem netrpěla pocitem bezpečí. Pokud bych jela do Brazílie znovu, tak jedině s mužským doprovodem a určitě na okruh po státu. Být v Brazílii a nevidět ten pravý prales, nevidět Rio de Janeiro, tak toho lituji ještě dnes....