Politici se nerodí, politici se zjevují

A nemají to vůbec jednoduché. Narodí se úplně normální dítě. Nemá na noze zvláštní znamení, které by určovalo: Ano, tohle jednou bude úspěšný a dobrý politik, který bude hájit zájmy lidu, proto ho umístíme do speciálního domova pro Matky s dítětem-politikem. Až dospěje, dostane základy slušného chování a politické kultury. Kdepak. Narodí se prostě dítě, které si projde normálním vývojem, normální školní docházkou. A někdy v budoucnu se najednou rozhodne...a já teda budu politik!

Na čem své rozhodnutí postaví? Některé asi štve politická situace, někteří si řeknou, že v politice se dá rychle zbohatnout a jiné do toho dotlačí okolí, které je přesvědčí o tom, že mají na to změnit dějiny a je jejich povinností "bojovat" za práva lidu své země, napravovat křivdy a budovat zářné zítřky. Ale jakou mají politici odbornou přípravu? Existují školy pro všechna povolání. Každý řemeslník musí získat výuční list. Jo jasně, pro dobrého řemeslníka je zásadní hlavně talent...když budu chtít být řekněme řezbářem, můžu si projít deset škol, ale pokud nemám ke dřevu vztah a talent, nikdy ze mě dobrý řezbář nebude. Ale je tady možnost svůj talent zúročit. Jsem dobrá a výjimečně dobrá v matematice? Můžu se jí věnovat, můžu matematiku studovat i na vysoké škole a je předpoklad, že se časem stanu špičkovým vědcem. Možná, ale mám možnosti, jak svůj talent rozvinout a využít. Mám předpoklady pro vedení týmu? Existuje spousta škol pro managery a jednou ze mě třeba bude opravdu dobrý manager úspěšné firmy. Baví mě studovat cizí jazyky? Můžu je studovat a rozvíjet své schopnosti a vědomosti na spoustě škol i v zahraničí. Cítím nezvladatelnou touhu a nutnost pomáhat lidem? Zachraňovat životy? Jsou tady skvělé univerzity, kde mohu studovat medicínu.... Ale co takový politik? Je to člověk, který si žije svůj život. Úspěšný nebo méně úspěšný a najednou se mu zachce vstoupit do politiky. Prostě se rozhodne, že už má dost toho všeho okolo sebe a chce to změnit. Nebo mu jeho okolí řekne, že by bylo dobré, kdyby za ně kandidoval a ovlivnil chod společnosti. Budoucí politik to odkývá, vstoupí do nějaké strany podle svého přesvědčení nebo podle největší šance na zvolení. Proběhnou volby, on uspěje a je z něho politik. A co teď? Řekněme, že se dostane až do parlamentu. A je nováček. V parlamentu se to hezky namixuje...noví poslanci se starými a ti noví se učí od těch zkušených. Tak jako v každé jiné práci. Staří borci novým předávají své zkušenosti a mladí se učí. A najednou zjistí, že pokud chce přežít, musí se přizpůsobit. Aby prosadil jednu svou myšlenku, musí přijmout pět myšlenek cizích a začíná ustupovat. Přizpůsobovat se a ti, co ho zvolil, se jenom diví, co to ten jimi zvolený poslanec dělá? Tohle přece nechtěli a on to nechtěl taky. Jenomže život je kompromis a v politice obzvlášť. Určitě se najdou i takoví, kteří ze svých zásad neustoupí a tvrdě stojí za svým. Aby ale uspěli, musí "zlomit" své kolegy a přesvědčit je o své pravdě. A k tomu by potřebovali průpravu. Někoho, kdo je to naučí. Přirozených talentů s pevnými charakterovými vlastnostmi je jako šafránu. Milí politici, vůbec vám nezávidím. Připadáte mi jako chirurgové, kterým dal někdo do ruky skalpel, na operační stůl položil naši republiku a řekl: Operuj, pacient má nějaké potíže....