Jak jsem přestala kouřit

Bylo to rychlý, bylo to nečekaný a překvapivě jednoduchý. Ten Den ráno jsem neměla ani tušení, že o 12 hodin později už budu nekuřačka. Stalo se to 31.12.2012. Je to zvláštní přestat kouřit na Silvestra, ale s novoročním předsevzetím to nemělao absolutně nic společného....

Ten den jsem byla v práci. A se mnou moje skvělá kamarádka - taky kuřačka. Rozhodly jsme se, že když je ten Silvestr, budeme veselé a spokojené a pracovní den si v rámci možností užijeme. V deset hodin jsme vyrazily na obvyklou a pravidelnou ranní kávičku a cigaretu. Přestávky jsou důležité a dokonce dané zákonem, takže proč ne:) Stojíme si venku, v ruce každá svou krabičku cigaret. Kamarádka si zapálila jednu a kouká do své krabičky, kde se krčila ještě jedna potvůrka a říká: "Potřebuju si koupit nový stůl, ale nějak nemám prachy. Tak přemýšlím, že přestanu kouřit." Vykulila jsem na ní oči, protože tohle jsem fakt nečekala. Vůbec si nevybavuju, že by mluvila o tom, že chce přestat kouřit. Ale zároveň mi běžela hlavou velice jednoduchá matematika, díky které jsem si spočítala, že když se k ní přidám a v podstatě každý den ušeřím peníze za jednu krabičku cigaret...."Tak fajn, dohulíme tyhle své krabičky a necháme toho. Ty máš poslední, já mám v krabce 4 kousky. Takže teď si dáme každá dvě a po obědě spolu dokouříme moje poslední dvě a konec.OK?" Teď zase kulila očka na mě ona, ale odkývala mi to. A tak jsme to taky udělaly. V těch deset jsme si daly kávu a každá dvě cigarety, čímž jsme zprovodily ze světa její krabičku. Novou si už nekoupila. Po obědě nám zbyla moje krabička a pro každou jedna cigareta. Dorazily jsme mojí krabičku a novou jsem si nekoupila ani já. Vážně jsem byla rozhodnutá toho nechat a protože jsem měla pocit, že potřebuju podporu a trošku ohlídat....oznamovala jsem své rozhodnutí téměř každému na potkání s dodatkem, že kdo mě uvidí s cigaretou, může mi vynadat popř. dát pár facek. A ono to šlo. Fungovalo to. První tři dny byly trošku náročné,ale ne proto, že by mi chyběl nikotin. Byla jsem kuřák - požitkář. Nikdy jsem neměla potřebu jít si zapálit, když mě někdo naštval nebo stresoval. Já nejraději kouřila ve chvíli, kdy mi bylo fakt dobře. Ujela jsem v létě třeba 50km a dorazila ke Karlštejnu....plácla jsem se do vyhřáté trávy, koukala na hrad a užívala si pohodu - k tomu patřila cigareta. Na dovolené jsem strávila hodinu v moři a jako vrchol blaha po té báječné koupeli, jsem si dala cígo s procházkou po pláži. V parném létě jsme vyšplhali na Sněžku a já si na oslavu svého sportovního výkonu...zapálila slavnostní cigaretu. Vím, že to zní šíleně, oslavovat sport cigaretou, kouřit na pláži lidem pod nos. Ale vždycky jsem se snažila neobtěžovat ostatní a kouřit tak trošku v ústraní, protože kromě toho, že jsem byla kuřák - požitkář, mám potřebu být občas sama a na lidi jenom koukat. Nemusím pořád konverzovat. A tak jsem bez cigarety vydržela týden, 2 týdny, měsíc. S kamarádkou jsme se vzájemně kontrolovaly, hlásily si pocity a podporovaly se. Pořád to šlo a já začínala být na sebe hrdá. Jo, jasně byly i chvíle, kdy jsem si na cigaretu vzpomněla, ale....stalo se to, že mi cigarety začaly ukrutně páchnout. Už chápu, proč je odnaučený kuřák největší bojovník proti kouření. Ten cigaretový smrad byl k nevydržení! Stačilo, aby okolo mě jenom prošel člověk, který třeba ani sám nekouřil, ale byl v kuřáckém prostředí a cítila jsem to. Zlepšila se mi chuť. Najednou jsem v jídle cítila a vnímala věci, které jsem dřív neznala. Rok jsem takto jásala, poznávala nové vůně a chutě, šetřila peníze a bylo to fajn. Po roce jsem si řekla, že teď už o sobě můžu začít říkat, že jsem bývalý kuřák. S kouřením je to fakt jako s alkoholem a drogami. Už nikdy ze mě nebude nekuřák, vždycky jenom vyléčený kuřák. PS: Bohužel teď už nejsem ani ten vyléčený kuřák. Znovu jsem začala kouřit. Ale proč, to je na jiný blog. Třeba příště.