Překvapení v kufru
Azor byl opravdu psí dědek a neprospěla mu změna prostředí ani odloučení od milované smečky a hned druhý den po přesunu k Denise...pošel. Našla ho ráno ležet v chodbičce. Asi to nezvládlo srdce. Denisa hned volala rodině kamarádky a celá zkroušená jim vysvětlila, co se stalo. Utěšovali ji. Pes byl opravdu starý a není to pro ně žádné překvapení. Měli pouze jedinou prosbu...chtěli pro psa kremaci a o to Denisu požádali. Výdaje uhradí až se vrátí z dovolené. Denisa souhlasila a zalezla k počítači, aby objevila krematorium pro domácí mazlíčky. Bydlí naštěstí ve městě, kde tuto kremaci není problém zařídít a neměla to z domova ani příliš daleko. Problém byl jedině v tom, že ještě nemá řidičák a psa musela do krematoria dopravit pomocí MHD. Napadla ji spásná myšlenka. Nasoukala psa do velkého pytle, který pak dala do kufru a vyrazila na cestu do krematoria. Azor nebyl žádný drobeček, ale kufr měl naštěstí kolečka. Potíž nastala při nastupování do tramvaje. Kufr byl fakt těžký. Ale galantní mužiještě nevymřeli ani v mladé generaci a tak jí pomoc nabídl sympatický mladík. Popadl kufr a nastoupil s Denisou do tramvaje. Zůstali stát hned u dveří a mladý muž se vyptával, co v tom kufru tahá, že je tak těžký. Denise přišlo divné vykládat o nešťatném skonu chudáka Azora. Mladík se jí líbil a chtěla udělat dojem, což by asi s Azorem v kufru nezvládla. Vytasila se s historkou o stěhování na koleje....v kufru tahá knihy, svůj noťas a noťas kamarádky a nějaké další věci, které bude na koleji potřebovat. Mladík byl vážně milý a dál zjišťoval, kde studuje, kde bydlí a vůbec byl hodně zvědavý. Povídali si a cesta příjemně ubíhala. Mezi nimi stál kufr, který Denisa hlídala, ale mladý muž se jí líbil tak, že spíš koukala na něj než na kufr.... Na další zastávce, těsně před tím, než se u tramvaje zavřely dveře....popadl mladý muž kufr a vyskočil. Hned potom dveře zaklaply a tramvaj se rozjela. Denisa nechápavě zírala přes zavřené dveře na mladíka, který s jejím kufrem stál na zastávce a drze se jí smál do obličeje. Denisa se přimáčkla v němém úžasu na sklo dveří a zírala na mladíka..... Jsem si ovšem jistá, že mnohem víc zíral onen mladý muž, když donesl svůj lup domů a z kufru na něj místo hromady knih a dvou noťasů....vykoukl mrtvý Azor.
Michaela Kubná
Já, já, já...jenom já
Mám se ráda. Mám se hodně ráda a myslím si, že je to naprosto normální. Vlastně ne normální, je to základní podmínka k tomu, abych mohla mít ráda i někoho jiného. Základní podmínka k tomu, abych mohla mít ráda lidi okolo sebe, abych mohla mít ráda lidi obecně. Bez lásky a úcty k sobě, nedokážu cítít lásku a úctu ke společnosti okolo sebe. Konec kostrbaté filozofie, vysvětlím to....
Michaela Kubná
Historie jedné cesty
Poslední cesta k rodičům...to už je dávno. Na vánoce,takže vlastně v loňském roce. Je na čase vyrazit znovu. Jezdívám Žlutým a ani tentokrát nemám důvod své zvyky měnit. Při mé práci, kdy si do poslední chvíle nejsem jistá, zda do vlaku v naplánovanou dobu nastoupím, je víc než báječná věc, možnost stornovat jízdenku 15 min před odjezdem a to bezplatně. Jedu Žlutým.....
Michaela Kubná
Moje divadelní začátky....a konce
V době, kdy jsem navštěvovala základní školu, se každý rok organizovaly tzv. akademie. Byl to soubor představení žáků školy pro rodiče,babičky a dědečky. Každý ročník si nacvičil nějaké představení nebo hru a s tím jsme pak vystupovali. Byla jsem mezi "vybranými" jedinci každý rok, ale dva ročníky mi obzvlášť uvízly v paměti....
Michaela Kubná
Z pasáčka krav vzornou pionýrkou
Jen co jsem opustila školku a období pasení krav, čekala mě jiná "kariéra". Kariéra vzorné pionýrky. Ne ideově. V době, kdy jsem začala chodit do školy, neexistovaly jiné zájmové kroužky než ty pod hlavičkou SSM a potažmo pionýra. Chodila jsem tam taky a (nekamenujte mě) měla jsem to ráda...
Michaela Kubná
Jak jsem se stala pasáčkem krávy
Ačkoliv jsem typické venkovské dítě, k drůbeži mám vztah hodně chladný. Samozřejmě ne k té na talíři. To se máme hodně rádi, jenom se obávám, že je to vztah naprosto a úplně jednostranný. Ale živá drůbež me neoslovuje. Slepice považuji za naprosto tupé bytosti. Chodím k nim dodnes kouřit a jejich prázdné oči upírané na mou ruku s cigaretou, mě fakt iritují. Krocanů a krůt se bojím, před husama utíkám a kachny jsou mi lhostejné.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Příjezd, kytice první dámě a hned do úřadu. Pavlova návštěva má přísnější opatření
V továrně výrobce výbušnin a střeliva Explosii začala dnes dvoudenní návštěva Petra Pavla a jeho...
Na jihozápad Čech udeří odpoledne silné bouřky. Hrozí i přívalové deště
Meteorologové varují, že v souvislosti s tlakovou níží postupující z Alp k severu se mohou během...
Radostné ohňostroje i slzy. Raísího smrt vyvolala v Íránu smíšené pocity
Smrt íránského prezidenta Ebráhíma Raísího vyvolala mezi obyvateli blízkovýchodní země smíšené...
Asadova manželka má leukémii. Dřív se léčila z rakoviny prsu
Syrská první dáma Asma Asadová má leukémii. V úterý to uvedla kancelář syrského prezidenta Bašára...